středa 10. února 2016

Recenze knihy: Zloději zelených koní: Jiří Hájíček 70 %

V posledních měsících jsem se pustil do knih jednoho z nejčtenějších současných českých prozaických spisovatelů, Jiřího Hájíčka. Přilákala mě k němu pověst kvalitního autora, který jako já pochází z jižních Čech a který je dvojnásobným držitelem ceny Magnesia Litera (ne jako já ).V roce 2005 Hájíček uspěl v kategorii nejlepší próza s románem Selský Baroko, v roce 2013 triumfoval dokonce v hlavní kategorii kniha roku s Rybí krví. V této recenzi však svou pozornost zaměřím na pozoruhodnou novelu Zloději zelených koní, jež oběma oceněným románům časově předcházela. Její vznik se datuje na rok 2001.

Jiří Hájíček, spisovatel, České Budějovice, 9.9.2015
Foto CC BY-SA 4.0: Jakub Stadler (Wikimedia Commons)

Čím je novela Zloději zelených koní tak pozoruhodná, ptáte se? Hlavně netradičním tématem a jeho ztvárněním! Kniha totiž vypráví o profesionálních hledačích vltavínů. Vltavíny jsou horniny, za jejichž nalezení se vyplácejí slušné odměny a je třeba se za nimi vypravit do jižních Čech či na Moravu. Mají poměrně zajímavý historický původ

Příběh knihy se odehrává v časovém období na přelomu 80. a 90. let. Hlavní hrdina Pavel je vykreslen jako člověk, jenž na rozdíl od většinové společnosti nevidí smysl v konzumním stylu života, postupování po společenském žebříku, určitém pohodlí, jistotách a celkově vzato životu, který si většina z nás představuje jako „úspěšný". Základní hodnotou jeho života je čistota, kterou pro něj nejvíce symbolizují kameny, konkrétně vltavíny. Tato vášeň směruje jeho další konání, Pavel jí obětuje školu, staví ji i nad kariéru a své vztahy. Stává se z něj kopáč, jenž hledá vltavíny ze dvou důvodů: hezké kousky sbírá, ty zbylé prodává.

Kniha má pár základních motivů. Pro mě nejvíce fungoval dobrodružný popis Pavlova pachtění se za vltavíny. To postupem času navíc nabývá na dramatičnosti, zejména poté, co se je Pavel se svým kumpánem Kačmarem díky vydrancovaným nalezištím nucen přesunout na soukromé pozemky a jejich činnost získá příměs ilegálních rozměrů. Hájíček nás společně se svými (anti)hrdiny bere na výpravy, při kterých můžeme být kdykoliv přistiženi majiteli pozemků či policejními složkami, při kterých nás kdykoliv může zavalit půda, při kterých s hlavními protagonisty přímo cítíme fyzickou strhanost po několika hodinách tvrdé práce, ale zároveň si uvědomujeme to obrovské vzrušení, které nám pulzuje spánky v očekávání velkého nálezu.  Zachytit onu atmosféru vltavínové horečky, která v období kolem sametové revoluce v Čechách panovala, se povedlo Hájíčkovi na výbornou. Dokonce bych se to nebál srovnat s výjevy z knih Jacka Londona, akorát zde vltavíny nahrazují zlato a jižní Čechy Klondike.

„ Když jsem poprvé Kačmarovi řekl, že za gram vltavínů může dostat třicet až čtyřicet korun, a když je pěkný kousek, u kterého se cení sběratelská hodnota, tak i mnohem víc, kopal ještě usilovněji, a já jsem pomalu přišel na to, že s ním to nemá chybu, protože tolik metráků písku nebo jílovité země, kolik dokázal překopat za dopoledne, by sotva kdo jiný zvládl.“ (Hájíček, 2001, str. 25)

Co pro mě fungovalo trochu hůře, bylo psychologické vykreslení postav a celková vztahová dynamika. Postavám bych vytkl hlavně schematičnost, předvídatelnost. Jediná postava, u níž se dá mluvit o něčem podobném jako o vnitřních konfliktech, je Pavel.  Ostatně už to, že prohlašuje, jak důležitá je pro něj čistota a řád, je v příkrém rozporu s tím, co se z něj stane.  Alespoň u Pavla se nakonec dá tvrdit, že si jeho postava v rámci příběhu prošla jakž takž uvěřitelným vývojem a v samém závěru nás přiměla k zamyšlení.

U této knihy si velmi cením toho, že Hájíček dokázal zpracovat velmi obtížně zpracovatelné téma a přenést ho do českých reálií, aniž by působilo jako parodie. Negativem jsou povětšinou ploché postavy a vztahová interakce mezi nimi. Hledači zelených koní jsou velmi chutnou jednohubkou, po které však budete mít pocit, že Vám ještě kručí v břiše.  

Tento rok v září přijde do kin filmová adaptace s Pavlem Liškou v hlavní roli.

Mé hodnocení: 70 %

ZdrojHÁJÍČEK, Jiří. Zloději zelených koní. Druhé vydání. Brno: Host, 2015, 168 stran. ISBN 978-80-7491-604-5.