pátek 6. února 2015

Nová FB stránka blogu + o sebeprosazení

Rozhodl jsem se rozšířit pole působnosti a udělal blogu FB stránku.

Občas přemítám nad důležitostí zpětné vazby. Potřebuji ji, stejně jako každý. Když to vztáhnu na tento blog, tak mě vždy potěší, když mi někdo řekne, že se mu nějaký příspěvek na blogu líbil a třeba ho v něčem ovlivnil, inspiroval. Už třeba jen v tom, že si přečte knihu, kterou jsem recenzoval. Mám pak větší chuť něco dalšího stvořit. Samozřejmě vítám i negativní kritiku (i když ne tak vroucně J). Jsem vděčný a děkuji těm pár pravidelným čtenářům, o kterých vím a kteří mi dodávají chuť pokračovat. Speciální dík patří Zuzce K., která trpělivě čte nejen blog, ale i další mé výplody a podílí se o své drahocenné postřehy. Vážím si toho.

Nedávno jsem se zamyslel se nad tím, jak na blog přivést více čtenářů a FB stránka mi přišla jako nejlogičtější volba. Umožňuje z dostupných možností asi nejefektivnější možnosti interakce. Budu tam sdílet blogové články, ale i přidávat různé odkazy na věci, které mě v něčem oslovují, ovlivňují, tříbí můj pohled na svět.

The Art of Facebook
Foto CC BY 2.0: mkhmarketing (Flickr)


O sebeprosazení (a zákonitostech s ním spjatými) 

S celkovou propagací blogu (i čehokoliv jiného) souvisí i v dnešní době hodně skloňovaný výraz „zdravé sebeprosazení“. Téma, které se mě velmi úzce dotýká. Přiznávám, že mi to sousloví dlouhou dobu neznělo dvakrát vábně. Jsem introvert a navíc jsem byl pod vlivem výchovy, školy atd. spíše zvyklý na:

Začlenění, ale pozor na vyčnívání

Kritizování, ale absenci pochvaly

Rigidní napodobování postupů druhých, ale nevytváření si svého originálního stylu

Nutnost zvládání všeho rovnou perfektně, ale zapomínání na prostor pro chyby a zkoušení

Oceňování sebe sama = pýcha

Předpokládám, že nejsem jediný podobně poznamenaný. Asi se dá obecně soudit, že takovému člověku se sebeprosazuje nesnadno. Mínění o sobě nemá zrovna valné a jako bonus si stihl v dětství vypěstovat ke spoustě věcem a činnostem (které potom bude potřebovat!) odpor leckdy ještě dřív, než se do nich pustil. Na počátku dospělosti pak uslyší: „Šup do života, poraď si sám!“ Dnešní nároky jsou v lecčems nelítostné a svět tam venku očekává hotovou, komunikativní, sebevědomou osobnost. Holky k tomu navíc při hledání partnera přidávají požadavek: s vyřešenou minulostí - co to sakra je? J  Inu, dobrá, podrbete se na bradě. Tak se na to podíváme. Zkoumáte a hodnotíte své možnosti. Ale ouha! Vždyť Vy vlastně takovým člověkem nejste! Dojdete k závěru, že tento svět pro Vás není stavěný, nějak do něj nepasujete! Začnete panikařit, vylustrujete lednici, uklidíte celý byt či jdete napsat sáhodlouhý depresivní příspěvek na diskusní fórum (podle osobních preferencí při záchvatu úzkosti). Když se za nějakou dobu uklidníte, tak se sami sebe zeptáte: Lze s tím něco dělat?

A konečně přijde nějaká dobrá zpráva. Ano, lze. Nebo tomu alespoň ve své naivitě pevně věřím. Mohu se zde podělit o pár věcí, které pomohli, pomáhají mně a v konečném důsledku posilují onu schopnost stát si za tím, kým jsem a co dělám:

Mít kolem sebe lidi, s kterými si rozumím a mohu s nimi sdílet svůj život

Mít víru (v cokoliv) 
         
Být pokorný

Zaměřovat se více na cestu, než na cíl

Umět se vykašlat na věci, co mě nebaví a lidi, co mi za to nestojí

Dělat věci, které mě baví (pořádně a do hloubky)

Dělat věci, z kterých mám strach (ty, v kterých vidím smysl)

Radovat se z drobností

Chápat, že vše má svůj čas

Využívat příležitosti

Vytrvat

Zažít to, ne pouze spekulovat!

Chválit sebe i druhé

A taky to neustále omílané, ale asi opravdu nejzásadnější: Mít se rád 


Trapp family
Foto CC BY- SA 2.0: Pablo (Flickr)

Nedávno jsem četl knihu Duše moderního člověka Carla G. Junga, kde mě mimo jiné mě zaujala stať s názvem: Duše a smrt. Nyní dvě citace z oné stati, posléze vysvětlím:

Jako existuje spousta mladých lidí, kteří mají v podstatě panický strach ze života, po němž přece tolik touží, existuje snad ještě větší počet stárnoucích lidí, kteří mají týž strach ze smrti. Ano, učinil jsem zkušenost, že právě mladí lidé, kteří se bojí života, trpí později právě tak silně strachem ze smrti. Pokud jsou mladí, řekneme, že mají infantilní odpor vůči normálním požadavkům života; jsou-li staří, musel by člověk říci vlastně totéž, totiž že mají rovněž strach před normálními požadavky života. (Jung, 1952, str. 55)

Být starý je velmi nepopulární. Jako by se zapomínalo na to, že neschopnost stárnout je stejně tak nesmyslná jako neschopnost vyrůst z dětských střevíčků. Třicetiletý muž, který je ještě infantilní, je snad politováníhodný, ale mladistvě vyhlížející sedmdesátník - není to úchvatné? A přece jsou oba zvrácení, nemají styl, jsou to psychologické zrůdy. Mladý člověk, který nebojuje a nevítězí, propásl to nejlepší ze svého mládí a starý člověk, který neumí naslouchat tajemství potoků zurčících z vrcholů do údolí, je nerozumný, je to duchovní mumie, která není nic jiného než strnulá minulost. Stojí stranou svého života a opakuje se do omrzení jako stroj. Jaká je to kultura, která potřebuje takové stínové postavy? (Jung, 1952, str. 56)

Co z toho vyplývá v souvislosti s tímto článkem? Pro mě minimálně to, že jsem si připomněl:

Čím plněji se budu vrhat do života, tím snáze se mi bude umírat
Je nutné přijímat to, co je = normální požadavky života
Údělem mladého člověka je rozšiřování života

Na závěr tedy jedna asertivní výzva: Pokud Vás můj blog v něčem oslovuje, budu rád, když ho budete navštěvovat! Na FB pak lajkovat, sdílet a psát komentáře.

Děkuji za pozornost!

Zdroj: JUNG, Carl Gustav. Duše moderního člověka. 1. vyd. Brno: Atlantis, 1994, 378 s. ISBN 807108087x.  

8 komentářů:

  1. Pěkný článek. Souhlasím s tebou s tím, že sebeprosazování je těžký, lidi mají sklon (někteří teda) mávnout rukou nad tím, že je nikdo nepochválí, neocení. Chválí se málo. Za sebe musím říct, že už mi vadí moje předstíraná falešná skromnost. :-/ :-D Ale ještě nedokážu být taková, jaká chci, příliš dlouho jsem měla masku "mouchy, snězte si mě" a výraz "mně to nevadí".

    Někde (ve Čtyřech dohodách nebo v Moci..?na tom nesejde) jsem četla, že lidi se paradoxně bojí víc toho žít, než umírat. Žít znamená konat, rozhodovat se, obrazně řečeno nestát na místě. Jaká to hluboká pravda. :)

    "Mladý člověk, který nebojuje a nevítězí, propásl to nejlepší ze svého mládí"

    Díky za inspiraci ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Lucie: Tak konečně odpovídám.

      Asi je důležité rozlišit mezi těmi, co nad tím mávají rukou a skutečně tolik chvály nepotřebují a těmi, kteří nad tím mávají rukou, ale přitom po nějaké pochvale vědomě či nevědomě touží.

      Hm, to je dobré, že si to uvědomuješ, první kousek skládanky k úspěchu už máš. Teď s tím můžeš pracovat :). Já taky nejsem takový, jaký bych chtěl být podle nějakého ideální sebeobrazu, zároveň mi však pomáhá přístup, kdy jsem na sebe přestal tlačit, abych takový byl. Prostě se snažím přijmout takový, jaký jsem v tom současném okamžiku. To neznamená, že bych neměl usilovat o to se v něčem zdokonalit. Jen u sebe vnímám, že vše má svůj čas a místo.

      Myslíš Moc přítomného okamžiku? Jestli jo, tak čteš podobné knihy jako já :). Čtyři dohody mám také rád. Můžu případně zapůjčit divadelní představení na DVD ;)

      Od Junga jsi něco četla? Pokud ne, tak doporučuji, když se ti líbil citát.

      Není zač! Díky za příspěvěk :)

      Vymazat
  2. Nemohu než souhlasit. ;-)

    Ono to je dost těžký, měnit sebe. Ale funguje to. Všechno je v hlavě. Mám docela načtené knížky právě tohoto typu (osobní rozvoj - L. Hay, Ruiz) a teoreticky vím, jak na to. Souhlasím, že když se příliš soustředím cíl, tak to je spíš kontraproduktivní.

    Přijmout sebe, ale i ostatní takové, jací jsou, je asi fakt klíčové. Stejně tak ostatní body v tvém článku se mi líbí.

    Moc přítomného okamžiku jsem nečetla, ale už jsem o něm slyšela a mám jej na seznamu :), stejně tak i Moc podvědomí (Murphy). Teď mám rozečtenou Moc od Rhondy Byrne, autorky Tajemství.

    Jojo, tyhle knížky jsou moc přínosný.:) Mimochodem, Čtyři dohody jsem si nadělila jako odměnu za ortoepii. :-D Představení s Duškem je prý super, vtipné, bývá vyprodáno. Takže taková nabídka se neodmítá. ;)

    Od Junga nikdy nic, mám takový předsudek, že je to náročné a příliš učené čtení. Díky za tip i odpověď. =o)

    OdpovědětVymazat
  3. Vidíš, teorii máš, postupně budeš přidávat více a více praxe a bude to secvakávat stále víc :)

    Od L. Hay jsem četl Miluj svůj život, od Ruize jen Čtyři dohody, to bych mohl napravit. Četla jsi od něj ještě něco? Doporučíš případně? :) DVD ti příště vezmu do školy. Spolehni se ;)

    Aha, tak tuhle Moc jsi myslela. Tu jsem kdysi taky četl, ale už si moc nepamatuji se přiznám. Moc přítomného okamžiku, Nová země od Tolleho jsou hodně inspirativní knížky.

    Kdyby tě Tolle zajímal, tak tady je fajn blog, který je mu věnovaný: http://eckhart-tolle-cz.blogspot.cz

    Jung náročný rozhodně je, pro mě také. Na druhou stranu by byla škoda ho kvůli tomu odepsat :) Ve mně to opravdu něco rozeznívá, z jeho textů je cítit moudrost člověka, který si prošel mimořádnými psychickými zkušenostmi a došel tím k dosti komplexnímu poznání...

    Díky za reakci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To určitě. :-)

      Od Ruize také jen Čtyři dohody, a od Hay jsem viděla i stejnojmenný film. Má i spoustu doplňkových "předmětů", jako jsou kalendáře, karty, atd. A dokonce jsem našla i afirmace do mobilu. :-D

      Ale hodně zajímavé bylo Poselství barev (J. Palouček). Teď mám od známé půjčené i Cesta k uzdravení (také od něj) a Poznej svého anděla. Z trochu jiného soudku jsou pak dvě knížky od M. Foučkové - Jsem a Já jsem, to je spíš esoterika, daly mi dost. A první knížkou, která mě nasměrovala k výše jmenovaným, byla slavná Život po životě (R. Moody).

      O Tolleovi něco málo vím ze sebeřízení.cz, přidám si ty knížky na seznam k přečtení, díky. ;-)

      Je to docela fenomén, celé tohle hnutí New Age. A je to dobře!

      Vymazat
  4. Lucko, já jsem nevděčník co, že odpovídám tak pozdě :), ale přeci jen!

    Tak to si nějaké afirmace řekneme ve škole před zkouškou, co říkáš? :)

    Poselství barev neznám, ale dívám se na to na databázi knih a vypadá to zajímavě. Taky dávám do seznamu, děkuji! Moodyho jsem ještě nečetl, ale vím, že je ta kniha známá. Já četl na toto téma nějaké knihy od Elisabeth Kubler-Ross.

    Tak to jsem zvědav, jestli se ti bude Tolle líbit...

    Jinak souhlasím, je to fajn, že lidi víc takové věci čtou a mají zájem se spirituálně rozvíjet. Na druhou stranu asi také není příliš ideální, aby se člověk upínal a lpěl na nějakých vnějších duchovních praktikách, metodách, radách odborníků všeho druhu atd...Já vnímám, že je třeba začleňovat do svého vnitřního světa (a žít jen podle toho), co si vyberu jako pro mě autentické.

    Což asi taky vystihuje jeden citát od mého vrchního oblíbence Junga:

    „Cesta je v nás, ale není ani v bozích, ani v naukách, ani v zákonech. To v nás je cesta, pravda i život. Běda těm, kdo žijí podle vzorů! Život není při nich. Žijete-li podle vzoru, žijete životem svého vzoru. Ale kdo má žít váš život, ne-li vy sami? Žijte tedy vy sami. Skončilo značení, před námi jsou nejasné stezky. Nebuďte lačni hltat plody cizích polí. Což nevíte, že vy sami jste plodným polem, které vydává vše, co vám prospívá? Kdo to však dnes ví? Kdo zná cestu k věčně plodným polím duše? Hledáte vnější cestu, čtete knihy a posloucháte názory: co vám to pomůže? Je jen jedna cesta, a to je vaše cesta. Hledáte cestu? Varuji vás před tou mou. Pro vás to může být scestí. Každý ať jde svou cestou.

    Nechci být vaším spasitelem, nechci být zákonodárcem, nechci být vychovatelem. Vždyť už nejste děti. Zákonodárství, vůle zlepšovat, napravovat a usnadňovat, to vše se stalo scestím a zlem. Každý ať hledá svou cestu. Cesta vede k vzájemné lásce ve společenství. Lidé uvidí a pocítí, v čem se jejich cesty podobají a co mají společné. Společné zákony a nauky nutí člověka k osamocenosti, v níž uniká nátlaku nechtěného společenství. Ale osamocený člověk se stává nepřátelským a jedovatým.

    Proto dejte člověku důstojnost a nechte ho být jedincem, aby našel své společenství a miloval je. Násilí za násilí, pohrdání za pohrdání, láska za lásku. Dejte lidstvu důstojnost a věřte, že život najde lepší cestu. Jedno oko božství je slepé, jedno ucho božství je hluché, řádem božství křižuje chaos. Mějte tedy strpení s mrzáctvím světa a nepřeceňujte jeho dokonalou krásu."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na přespříští pátek připravím spoustu afirmací typu "Jsem úspěšný/á, trpělivý/á a učení mi jde snadno a rychle." :-D :-) Budou se nám moc a moc hodit nejen do školy. :-)

      Na Tolla jsem také zvědavá, jen mi chvíli potrvá, než se k němu "prokoušu". Co se týče Kubler-Ross, myslím, že jsem o ní četla v předmluvě právě Života po životě a že je to také lékařka, která zaznamenávala případy umírajících, resp. lidí se zkušeností klinické smrti. Spolupracovala s Moodym.

      Ztotožňuji se s tvým názorem, že mnoho čtení a "filozofování" o tom, jak teda vlastně žít, podle čeho se řídit je spíš na škodu. Ale k tomu si každý musí dospět sám, přesně jak cituješ - každý ať jde svou cestou. :-)

      Po Jungovi tedy určitě brzo sáhnu - je to úžasný! Nechám si to na velké prázdniny, protože tohle si stojí za to vychutnat. :-)

      //Jinak teď ve mně zůstává "Poznej svého anděla", kolikrát si za den vybavím určitou část, v určité situaci. Zvláštní ten pocit, kdy se zase těšíš, až se začteš.//

      Děkuju. :-) (za tu práci s citací, zkrátka za odpověď, protože ráda hloubám nad tím, jak to vidí ostatní a baví mě si z toho něco "brát")

      Vymazat
  5. :D S takovými afirmacemi budeme nezastavitelní! :)

    Já si ten Život po životě taky musím přečíst...taky mi to ale chvíli potrvá. Seznam četby se mi nějak nebezpečně rozšiřuje :)

    Já myslím, že je fajn i filozofovat a baví mě si o takových věcech povídat, jen vnímám, že je potřebné zapojovat i tu praxi :)

    Já si vždycky taky nechávám věci na které se těším na nějakou dobu, kdy budu vědět, že na to bude klid...

    Tak to je fajn, tak ti přeji příjemné poznávání svého anděla!

    Moc práce s citací jsem neměl, věděl jsem, kde je a odkud ji můžu zkopírovat.

    Není zač, já děkuji za komentáře! :)

    OdpovědětVymazat