pátek 13. února 2015

Horor z režimu offline

Dne 27.1. 2015 nastala celosvětová katastrofa. Hrozivá situace, která čas od času udeří a vyvolá paniku u velké části obyvatel po celé planetě. Přichází nečekaně, bez ohlášení, což činí její charakter ještě strašidelnějším. A co že se to vlastně stalo? Byla použita zbraň hromadného ničení, přihnalo se někam tsunami či dopadl na zemský povrch obří meteorit? Všechno špatně! Stalo se něco, co je v očích mnohých lidí hodnoceno jako nesrovnatelně horší, vypadl Facebook! Je to drsné, ale je to tak. Nejnavštěvovanější sociální síť současné doby byla mimo provoz 40 minut. A to není krátká doba.

Strach, bezmoc, frustrace, pocit zmaru, deprese. Podobné pocity se v různé míře dostavili u uživatelů, kteří jsou zvyklí mít k Facebooku stálý přístup. V České republice došlo k výpadku v čase 7:20 až 8:00. Onomu pernamentnímu českému uživateli to tedy vyšlo akorát na čas ranní kávy se svou oblíbenou sociální sítí. Zajeté tradici, s jejíž absencí jeho den postrádá optimistické odstíny.

Během těch 40 minut přišel o možnost okomentovat tři články, které sdíleli jeho „přátelé“ a pod nimiž již zuřila ohnivá diskuze. Sice tématice ani jednoho z nich pořádně nerozuměl, ale kdo jo, že ano? Důležité je projevit svůj originální názor. Dále nemohl sdílet ranní motivační citát, který se týkal jeho inspirativního pohledu na život. Měl připravený tento: „Cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem“. Hluboké jak nejhlubší studna. Do výčtu frustrací patřil i fakt, že nemohl chatovat s holkou, která se mu dlouho líbí, ale nemá odvahu jí to říct přímo. Doufá, že udělá další krok ona, vždyť on přeci na Facebooku směrem k ní často používá funkci šťouchnout. Musí jí to být přeci jasné! No a konečně, musel také počkat se sdílením fotografie své snídaně. Deset minut zdobil talíř s lívanci těmi zpropadenými malinami, šlehačkou a kakaem! Stejně to za tu námahu nestálo, měl si radši udělat míchaná vajíčka.

Facebook´s Infection

Z důvodu závažnosti podobných situací bych navrhoval, aby nejvěhlasnější psychologové a další odborníci celého světa složili hlavy dohromady, zanechali veškeré načaté práce a pustili se do ucelené koncepce doporučení, co příště v podobné situaci dělat. Duševní škody mohou být příliš velké a podcenění by se mohlo krutě vymstít. A to si radši si ani nepředstavovat ten chaos, který by nastal, pokud by Facebook nefungoval delší dobu, např. den či dva dny. Vždyť by všichni ti úzkostní a zmatení lidé snad museli vyjít ven a bavit se mezi sebou naživo. No považte, to je přeci utopie nebo ne?

* Fejeton zpracovaný jako seminární práce do předmětu Tvůrčí psaní

pátek 6. února 2015

Nová FB stránka blogu + o sebeprosazení

Rozhodl jsem se rozšířit pole působnosti a udělal blogu FB stránku.

Občas přemítám nad důležitostí zpětné vazby. Potřebuji ji, stejně jako každý. Když to vztáhnu na tento blog, tak mě vždy potěší, když mi někdo řekne, že se mu nějaký příspěvek na blogu líbil a třeba ho v něčem ovlivnil, inspiroval. Už třeba jen v tom, že si přečte knihu, kterou jsem recenzoval. Mám pak větší chuť něco dalšího stvořit. Samozřejmě vítám i negativní kritiku (i když ne tak vroucně J). Jsem vděčný a děkuji těm pár pravidelným čtenářům, o kterých vím a kteří mi dodávají chuť pokračovat. Speciální dík patří Zuzce K., která trpělivě čte nejen blog, ale i další mé výplody a podílí se o své drahocenné postřehy. Vážím si toho.

Nedávno jsem se zamyslel se nad tím, jak na blog přivést více čtenářů a FB stránka mi přišla jako nejlogičtější volba. Umožňuje z dostupných možností asi nejefektivnější možnosti interakce. Budu tam sdílet blogové články, ale i přidávat různé odkazy na věci, které mě v něčem oslovují, ovlivňují, tříbí můj pohled na svět.

The Art of Facebook
Foto CC BY 2.0: mkhmarketing (Flickr)


O sebeprosazení (a zákonitostech s ním spjatými) 

S celkovou propagací blogu (i čehokoliv jiného) souvisí i v dnešní době hodně skloňovaný výraz „zdravé sebeprosazení“. Téma, které se mě velmi úzce dotýká. Přiznávám, že mi to sousloví dlouhou dobu neznělo dvakrát vábně. Jsem introvert a navíc jsem byl pod vlivem výchovy, školy atd. spíše zvyklý na:

Začlenění, ale pozor na vyčnívání

Kritizování, ale absenci pochvaly

Rigidní napodobování postupů druhých, ale nevytváření si svého originálního stylu

Nutnost zvládání všeho rovnou perfektně, ale zapomínání na prostor pro chyby a zkoušení

Oceňování sebe sama = pýcha

Předpokládám, že nejsem jediný podobně poznamenaný. Asi se dá obecně soudit, že takovému člověku se sebeprosazuje nesnadno. Mínění o sobě nemá zrovna valné a jako bonus si stihl v dětství vypěstovat ke spoustě věcem a činnostem (které potom bude potřebovat!) odpor leckdy ještě dřív, než se do nich pustil. Na počátku dospělosti pak uslyší: „Šup do života, poraď si sám!“ Dnešní nároky jsou v lecčems nelítostné a svět tam venku očekává hotovou, komunikativní, sebevědomou osobnost. Holky k tomu navíc při hledání partnera přidávají požadavek: s vyřešenou minulostí - co to sakra je? J  Inu, dobrá, podrbete se na bradě. Tak se na to podíváme. Zkoumáte a hodnotíte své možnosti. Ale ouha! Vždyť Vy vlastně takovým člověkem nejste! Dojdete k závěru, že tento svět pro Vás není stavěný, nějak do něj nepasujete! Začnete panikařit, vylustrujete lednici, uklidíte celý byt či jdete napsat sáhodlouhý depresivní příspěvek na diskusní fórum (podle osobních preferencí při záchvatu úzkosti). Když se za nějakou dobu uklidníte, tak se sami sebe zeptáte: Lze s tím něco dělat?

A konečně přijde nějaká dobrá zpráva. Ano, lze. Nebo tomu alespoň ve své naivitě pevně věřím. Mohu se zde podělit o pár věcí, které pomohli, pomáhají mně a v konečném důsledku posilují onu schopnost stát si za tím, kým jsem a co dělám:

Mít kolem sebe lidi, s kterými si rozumím a mohu s nimi sdílet svůj život

Mít víru (v cokoliv) 
         
Být pokorný

Zaměřovat se více na cestu, než na cíl

Umět se vykašlat na věci, co mě nebaví a lidi, co mi za to nestojí

Dělat věci, které mě baví (pořádně a do hloubky)

Dělat věci, z kterých mám strach (ty, v kterých vidím smysl)

Radovat se z drobností

Chápat, že vše má svůj čas

Využívat příležitosti

Vytrvat

Zažít to, ne pouze spekulovat!

Chválit sebe i druhé

A taky to neustále omílané, ale asi opravdu nejzásadnější: Mít se rád 


Trapp family
Foto CC BY- SA 2.0: Pablo (Flickr)

Nedávno jsem četl knihu Duše moderního člověka Carla G. Junga, kde mě mimo jiné mě zaujala stať s názvem: Duše a smrt. Nyní dvě citace z oné stati, posléze vysvětlím:

Jako existuje spousta mladých lidí, kteří mají v podstatě panický strach ze života, po němž přece tolik touží, existuje snad ještě větší počet stárnoucích lidí, kteří mají týž strach ze smrti. Ano, učinil jsem zkušenost, že právě mladí lidé, kteří se bojí života, trpí později právě tak silně strachem ze smrti. Pokud jsou mladí, řekneme, že mají infantilní odpor vůči normálním požadavkům života; jsou-li staří, musel by člověk říci vlastně totéž, totiž že mají rovněž strach před normálními požadavky života. (Jung, 1952, str. 55)

Být starý je velmi nepopulární. Jako by se zapomínalo na to, že neschopnost stárnout je stejně tak nesmyslná jako neschopnost vyrůst z dětských střevíčků. Třicetiletý muž, který je ještě infantilní, je snad politováníhodný, ale mladistvě vyhlížející sedmdesátník - není to úchvatné? A přece jsou oba zvrácení, nemají styl, jsou to psychologické zrůdy. Mladý člověk, který nebojuje a nevítězí, propásl to nejlepší ze svého mládí a starý člověk, který neumí naslouchat tajemství potoků zurčících z vrcholů do údolí, je nerozumný, je to duchovní mumie, která není nic jiného než strnulá minulost. Stojí stranou svého života a opakuje se do omrzení jako stroj. Jaká je to kultura, která potřebuje takové stínové postavy? (Jung, 1952, str. 56)

Co z toho vyplývá v souvislosti s tímto článkem? Pro mě minimálně to, že jsem si připomněl:

Čím plněji se budu vrhat do života, tím snáze se mi bude umírat
Je nutné přijímat to, co je = normální požadavky života
Údělem mladého člověka je rozšiřování života

Na závěr tedy jedna asertivní výzva: Pokud Vás můj blog v něčem oslovuje, budu rád, když ho budete navštěvovat! Na FB pak lajkovat, sdílet a psát komentáře.

Děkuji za pozornost!

Zdroj: JUNG, Carl Gustav. Duše moderního člověka. 1. vyd. Brno: Atlantis, 1994, 378 s. ISBN 807108087x.